Město vyzařuje jakési kouzlo. Odedávna slibuje lepší život: práci, vzdělání, kulturní a volnočasové příležitosti, ale také rozmanitost a anonymitu. Město je i místo pro výměnu myšlenek a názorů.

S vynálezem nových a rychlejších dopravních prostředků se město rozrostlo do okolní krajiny. Automobil jako univerzální dopravní prostředek umožnil téměř neomezenou individuální mobilitu. Stal se symbolem svobody. Po druhé světové válce se z mnoha našich měst v důsledku jejich přestavby orientované na automobily stala skutečná města aut a veřejný prostor byl stále méně vhodný pro život a setkávání: auta parkují na náměstích, silniční síť rozřezává čtvrti, hluk a znečištění ovzduší způsobují nemoci, parkovací místa zdražují bydlení a je zde málo místa třeba pro dětská hřiště. Pro většinu lidí je však život bez auta nepředstavitelný.

Zatímco dříve byla doprava zárukou živého města, současný způsob dopravy příjemný život ve městě ohrožuje. Mnoho měst se snaží o změnu. Objevují se různé přístupy: při vjezdu do centra se vybírá mýtné, vznikají tzv. „superbloky“ výrazně omezující provoz aut, ruší se parkovací plochy, staví se nové tramvajové tratě, rozšiřují se pěší zóny a zřizují se cyklopruhy.

Kam nás dovedou technické inovace a kam nás dovedou změny chování? A je vůbec jiný způsob ekonomických aktivit nutný? Rozhodující otázka tak zní: Jak chceme ve městě v budoucnu žít?