Císařská koruna se nakonec do Drážďan nedostala, avšak i přesto kurfiřtství profitovalo z tohoto sňatku. Jako politicky významné se ukázalo zejména spojenectví s Rakouskem jakožto nejvlivnější monarchií té doby.

U příležitosti těchto oslav nechal August Silný postavit v Drážďanech a okolí řadu staveb, které jsou zčásti dodnes dochovány. Například Zwinger vznikl během krátké doby jako velké jeviště dvorských slavností. Kurfiřt ale také využil a upravil již existující stavby – významných úprav se tak dočkal Rezidenční zámek, ve Velké zahradě (Großer Garten) byl založen Palácový rybník (Palaisteich) a v paláci Taschenberg byly zařízeny obytné místnosti pro novomanžele.

Podle manželské smlouvy musel být dvůr katolický, takže byla pro členy dvora zřízena kaple a na předměstí Friedrichstadt založen dodnes existující Starý katolický hřbitov. Přísná katolička Marie Josefa založila několik dobročinných organizací: vzdělávací ústav pro dívky, nadační dům Josephinenstift, katolický špitál a zařízení pro zaopatření sirotků po vojácích.

Další stavební památkou z této doby je katolický dvorský kostel Hofkirche, vysvěcený v roce 1751, jenž byl postaven z prostředků manželského páru.

Cestování bylo v raném novověku spojeno s řadou obtíží. Totéž platí i pro současnost, i když již ne v takové míře. Sice dnes disponujeme pohodlnějšími dopravními prostředky a díky lepší infrastruktuře se významně zkrátila doba strávená na cestách, avšak místo toho napínají nervy cestujících zpoždění vlaků, mnohakilometrové zácpy nebo zrušené lety.

Cesta z Drážďan do Vídně tak již netrvá pět a půl dne, nýbrž pět a půl hodiny při plynulém provozu na dálnici. Zatímco před 300 lety byla pěší chůze pro většinu lidí jedinou možností pohybu, dnes představuje způsob uvolnění a sebepoznání.

Pasové kontroly a mýtné na silnicích existují dodnes. V minulosti museli cestující s sebou vézt vlastní ložní prádlo a příbory, dnes to potřebujeme pouze při kempování. To, co byl dříve cestovní kufřík se spoustou přihrádek, je dneska toaletní taška.

Mnohá tehdejší zaměstnání existují – ač v pozměněné formě – dodnes. Tehdejší postilióni (kočí poštovních vozů) jsou dnes řidiči autobusů a taxíků, případně strojvůdci lokomotiv, formani jsou řidiči kamionů a furýři osobní asistenti. Sedláři již dnes nevyrábějí kozlíky na povozy, nýbrž potahují autosedačky.

Svatební oslavy v Drážďanech patřily k nejskvělejším barokním dvorským slavnostem, které kdy Evropa spatřila. Avšak nebylo to zadarmo: zemské stavy schválily pro jejich organizaci 125 000 tolarů. Skutečné náklady se ale vyšplhaly odhadem na šest milionů tolarů. Státní příjmy saského kurfiřtství činily tehdy jen 4,5 milionu tolarů ročně. Pro srovnání: zatímco vyšší úředníci na drážďanském dvoře vydělávali ročně zhruba 900 až 1200 tolarů, krušnohorský horník jen přibližně 55 tolarů. Náklady byl tak vysoké, neboť musely být vydávány vysoké částky např. na platy proslulých umělců, včetně jejich stravování, výroby dekorací nebo pronájmu kočárů pro jejich potřeby. August Silný tak zadlužil nejen sebe, ale i zemi.

Proti těmto finančním ztrátám ale stál enormní nárůst prestiže. Pro zahraničně politické uznání byla reprezentační inscenování dvorských slavností mimořádně významná. Jimi byla demonstrována nejen finanční síla, nýbrž i politická moc.

S přílivem hostů do Drážďan stoupaly i ceny. Zatímco místní řemeslníci, obchodníci a hostinští vydělávali, pro značnou část obyvatel Saska znamenaly tyto slavnosti náklady navíc. Třeba i proto, že 1200 drážďanských měšťanů donucených ve špalírech přihlížet slavnostnímu vjezdu, muselo mít novou uniformu zaplacenou z vlastních prostředků. Řada lidí rovněž trpěla hlady, neboť tehdejší horké léto způsobilo neúrodu.

Od poloviny 18. století nařizovali vládcové výstavbu nových silnic označovaných podle francouzského vzoru „chaussee“. Tyto sestávaly ze tří povrchových vrstev z různě velkých kamenů. Díky tomuto novému způsobu výstavby se cesty staly sjízdné pro těžké a velké vozy. Silnice měly být široké na dva vozy vedle sebe, a aby plynule odtékaly dešťové srážky, byl jejich povrch mírně vyklenutý. Po stranách byly vyhloubeny příkopy a vysázeny stromy s velkou spotřebou vody, jejichž husté listoví současně chránilo před vlivy počasí. Kvalitní silnice navíc měly formany odrazovat od hledání vedlejších cest, na nichž by se vyhnuli mýtným stanicím.