Na cestě k masové mobilitě – železnice před první světovou válkou

Nové železniční tratě slibovaly soukromým investorům z počátečních dob železnic vysoké zisky. A tak v Německu do poloviny 60. let 19. století vznikla síť tratí spojující všechna velká města a hospodářsky důležité regiony.

Nejpozději od zhroucení železničního impéria pruského velkoprůmyslníka Bethela Henryho Strousberga, jenž ve své době zaměstnával až 100 000 lidí, se postupně prosadilo přesvědčení o takové strategické důležitosti železnic pro stát a společnost, že není možné je přenechat privátním investorům.

Nakonec tak v Německé říši vznikl systém státních drah, sestávající z osmi zemských poboček. A tak nyní namísto očekávaných výnosů investorům nabylo na důležitosti plošné pokrytí území a služba národohospodářským zájmům.

Jakožto doplněk k síti tratí o běžném rozchodu 1435 mm byly navíc zavedeny finančně výhodnější a stavebně jednodušší úzkorozchodné tratě. Teprve ty tehdy umožnily plošně rozvinout masovou mobilitu i v hůře přístupných terénech.

V předvečer první světové války se tak železnice v Německu rozvinula v masový dopravní prostředek. Velkoměsta jako Berlín, Kolín nad Rýnem nebo Frankfurt nad Mohanem vlastně mohla narůst do takové velikosti pouze díky železnicím. Zejména hlavní nádraží v těchto městech se stala jakýmisi katedrálami nového mobilního světa.

Na této internetové stránce používáme soubory cookie. Některé z nich jsou nezbytné, zatímco jiné nám pomáhají zlepšovat tuto webovou stránku, a tím Vám nabídnout maximální pohodlí. Podrobná vysvětlení k používané technice, partnerům a právním podkladům pro zpracování naleznete v našem prohlášení o ochraně dat. Pro otevření naší internetové nabídky v úplném rozsahu klikněte prosím na „Souhlasím“.

Souhlasím