Na této internetové stránce používáme soubory cookie. Některé z nich jsou nezbytné, zatímco jiné nám pomáhají zlepšovat tuto webovou stránku, a tím Vám nabídnout maximální pohodlí. Podrobná vysvětlení k používané technice, partnerům a právním podkladům pro zpracování naleznete v našem prohlášení o ochraně dat. Pro otevření naší internetové nabídky v úplném rozsahu klikněte prosím na „Souhlasím“.
Pára v údolích
Zhruba do poloviny 60. let 19. století byla dokončena základní železniční síť mezi velkými městy. Státy Německého spolku tudíž mohly začít s výstavbou tratí i do oblastí s nižší hustotou obyvatel. Z úsporných důvodů však byly často projektovány úzkorozchodné tratě, neboť jejich stavba byla jednodušší a levnější.
Prioritou při tom nebyla ani tak vysoká rychlost vlakové soupravy, jako spíše samotná dopravní obsluha menších sídel a horských údolí.
Po vzoru úzkokolejek v Horním Slezsku byla v Sasku od roku 1876 projektována a od roku 1881 i stavebně realizována hustá síť úzkorozchodných tratí. Většina tratí, které vedly např. údolím říčky Lössnitz (Lößnitzgrundbahn) nebo Weisseritz (Weißeritztalbahn), měla rozchod 750 mm, několik málo tratí zejména ve Fojtsku (Vogtland) 1000 mm. Pro zjednodušení překládky zboží mezi úzkorozchodnými a normálními tratěmi o rozchodu 1435 mm byly vyvinuty podvalníky, s jejichž pomocí mohly po úzkokolejkách jezdit i běžné nákladní vagóny.
Nejvyšší rychlost úzkorozchodných lokomotiv většinou nepřekračovala 30 km/h. Nákladní i osobní vlaky, které jimi byly taženy, dokázaly přivést dopravu – a tím i hospodářský rozvoj – i do nejodlehlejších regionů Saska.
Úzkorozchodná síť dosáhla své největší délky na konci roku 1912, kdy měřila necelých 510 km. Většinou však nebyla rentabilní, 14 z celkem 21 tratí bylo provozováno pouze díky státním subvencím. Pro mnohé zemědělské a horské regiony Saska však byly tyto tratě nepostradatelné.
Parní lokomotiva typu IV K (99 535), 1898
Mezi lety 1892 a 1921 dodala saská strojírenská firma Sächsische Maschinenfabrik se sídlem v Saské Kamenici (Chemnitz) Saským státním drahám (Sächsische Staatsbahn) celkem 96 úzkorozchodných lokomotiv typu IV K. Lokomotiva byla vybavena pohyblivým hnacím mechanismem, takže dokázala bez problémů projíždět nejprudšími oblouky. Navíc disponovala vysokou tažnou silou 36,28 kN. Tyto konstrukční znaky umožňovaly lokomotivám IV K jezdit po takřka všech úzkorozchodných tratích v Sasku.
Lokomotiva č. 99 535 patří k několika málo strojům tohoto typu, které beze změn přestály vlnu přestaveb v 60. letech. Tento exponát se do značné míry nachází ve stavu, v němž byl v roce 1968 vyřazen z provozu.
| rozchod kolejí | 750 mm |
| řada | K 44,7 |
| délka přes nárazníky | 9 000 mm |
| výška | 3 150 mm |
| hmotnost ve službě | 27,4 t |
| indikovaný výkon | 154 kW |
| maximální rychlost | 30 km/h |
| objem vody / uhlí v zásobníku | 2,4 m3 / 1 t |